Je v tom trochu matika... jenom jedna slabika!

Jednoslabičná slova jsou docela věda, to Vám poví i sám pán Werich, dnes už děda. A právě z jeho díl jsme inspiraci čerpali, některá díla nás i dojaly. Vznikly tak slohové prácičky, které vytvořily naše třídní ručičky, chytré to hlavičky. Tak tady na zakázku máte malou ukázku....

Je tu vir

Je tu vir. Vždy tu byl. Od těch chvil, kdy jsem byl, bez všech sil, tak jsem pil, abych žil. Pěl K. Kryl. Je to zlá věc, nebo jen kec? Na vir- klec! Či pec? Už ho mám dost, mám na něj zlost. Je ze mě cvok, mám z něj blok. Dnes měl jsem sen, že už jdu ven i se svým psem, jež zve se Ben. Pak jsem se lek´, že pes mi řek´, že ten test, co chci psát dnes, je zlá lest. Však v uchu zní, už za pár dní, se učí dál, jak jsem si přál, dřív bych se smál. Už znám svůj cíl, sbít ten vir, abych žil.

Niki Plocová

Žil byl sám děd. I když měl psa, byl sám. Děd rád bral kuš.
Ne na psa, ale na myš. Pes ji zřel. Děd se lek. Co to je? Myš to je. To snad
ne. Mám hlad. Co jíst? Chléb tu mám, med tu mám. Na chléb by šel dát med. To je
klid. Myš je pryč. Pes má klid, děd má klid a jí chléb a med. Děd šel pryč. Kam
pryč? Les. To je ono. Tam šel. Za ním šel kluk. Kdo to byl? Co já vím. Pes vyl.
Proč? Kluk byl znám. Kde se vzal? Jak ho děd znal? Byl to Jan. Jan frk a šup za
smrk. Kde je? Děd chtěl jít. Tak šel. Pes za ním. Nůž s ním. Proč? Prý jen tak.
Pes se lek. Na to řek děd: ,,Co je?" Jak to tak vlek, pes na to leh. Co teď s
ním? Dal bych si chléb. Chléb a med. Pes zřel chléb. Vstal. Děd rád byl, že pes
živ je. Med byl jak jed. Děd buch a hned leh. Pes smál se. A děd sny jen zřel.
Nic víc, nic míň. Pes šel dál přes ves. Byl jen na půl živ. Živ a zdráv byl jen
Jan. Jan hop a byl u psa. Ptá se: ,,Co je pse?". Pes pil. Jan opět: ,,Co ti je
pse?". Pes ham a Jan byl pryč. Děd pryč, Jan pryč a pes byl rád, že je živ.

Proč se prát, když jde se smát?

Za vsí, kde puk bez, stál les a v něm mez. Žil tam kluk a smál se jak buk. Děd mu frk, on mrk a brk. Teď dům sám měl. Jat se ho i chtěl.
Zlost jej však rve, v něm se pře.... mrak vsel tak. Je to už dost? Až moc. Cnost prát se zřel. Snad to tak chtěl... Zeď, ať ví, zboř pro něj. Tak se směj! Mor na kost. Lže. Dost už zla! Živ si a zdráv, dar to jest. Tak buď rád.
Po dnech třech, zlost má měch. Pých do něj však moc děr. Svět má dle něj již mír. Zřel po všem ten med... A kal jed. Mrak sťal a od něj vál. Za něj se rval. A dnes ví, že přes řev lze vždy znát smích...

B

COPAK SE TO STALO?

Dan šel na noc spát a zdál se mu sen....

Dan a Jan to jsou dva. Dva a pes Rex k nim to jsou tři. Šli ven. Šli dál a dál až si Dan sedl pod strom na mech. Rostl tam smrk, buk i dub. A hle hned tam hřib a květ. Kuk a nad ním mrak. A spod něj déšť, kap, kap, kap.

Den pak (Druhý den) vstal a měl hlad. Stůl před ním stál, tak si sedl a dal si čaj, chléb a s tím med. Pak šel pod strom, kde se mu zdál sen. Tu šel kol děd. Hlad jak vlk ho hnal dál, tak šel. Dan si řekl: "To byl sen? Můj sen? Mít psa, to mohl být můj sen? Vím, že mít psa je fajn, ale já mít psa, tak je to na prd.

Byl to jen sen, to je zlé. Spát já chci, tak ne chci mít psa. Sen se stal a už je to tak. Řekl si zas: "Nech to být" a šel zpět dom.

Káťa Blažková